Prosinec 2008

0.3 Animace draků

31. prosince 2008 v 14:19 | Terry

kone shooty 1.3

29. prosince 2008 v 23:51 | miky |  Koně=shooty

kone shooty 1.2

29. prosince 2008 v 14:46 | miky |  Koně=shooty


kone shooty 1.1

28. prosince 2008 v 13:42 | miky |  Koně=shooty


kone shooty 1.0

27. prosince 2008 v 14:10 | miky |  Koně=shooty

0.2 Animace draků

26. prosince 2008 v 17:43 | Terry

0.1 Animace draků

26. prosince 2008 v 17:05 | Terry

terry - cenka 0.1

26. prosince 2008 v 1:41 | miky |  Terry

0.6 Jednorožci

25. prosince 2008 v 11:21 | Terry

vánoční psi 0.4

24. prosince 2008 v 11:20 | miky

vánoční psi 0.3

24. prosince 2008 v 11:18 | miky

vánoční psi 0.2

24. prosince 2008 v 11:18 | miky

vánoční psi 0.1

24. prosince 2008 v 11:17 | miky


kone shooty 0.10

24. prosince 2008 v 0:35 | miky |  Koně=shooty


shooty kone 0.9

24. prosince 2008 v 0:34 | miky |  Koně=shooty

jsou kone hloupy??.....

23. prosince 2008 v 20:09 | miky
Úvodem...
Každé zvíře je natolik bystré, jak musí být, aby přežilo. To, co u našich koní pokládáme za hloupost, není nic jiného, než reakce na stresové situace. Sibylle Liuse Binderová se zabývá fenoménem stresu u koní.

Jsou koně vlastně hloupí? Podle toho, koho se ptáme, dostáváme ty nejrůznější odpovědi. Jeden si myslí, že kůň stále nepochopil, že ho kolečko na vyvážení hnoje nesežere. Jiný si myslí, že jeho pes ví všechno a považuje ho za mnohem moudřejšího, než svého koně. Třetí je naopak pevně přesvědčen, že jeho kůň "rozumí každému slovu" a výčitku hlouposti energicky popírá. Jim všem dal odpověď Virtus B. Dröscher, který se věnuje etologii zvířat a výzkumu jejich inteligence, když napsal: "Příroda propůjčila každému druhu zvířat vedle život udržujících instinktů přesně takovou míru učenlivosti, jakou potřebují k přežití."

Vyvozování důsledků ze zkušeností
Měla jsem dva kocoury: Bel Amiho a jeho syna Billyho. Billy, velice hravý a pohyblivý, měl ve zvyku několikrát denně vyzývat svého otce ke hře přinášením míčku a šťoucháním. Velice často měl však smůlu: Bel Ami právě dřímal a neměl vůbec chuť si hrát. Synovo opakované výzvy pociťoval jako dotírání a odpovídal na ně prskáním a škrábáním. Během okamžiku se z toho vyvinula rvačka, ze které Billy obvykle prchnul. Jeho nos byl chronicky poškrábaný a sbírání chomáčů Billyho chlupů patřilo k mé rutině. A předse se Billy nikdy nenaučil vyvodit důsledky z Bel Amiho varování.

Normálnímu koni by se něco takového nestalo. Po prvních ranách by se naučil respektovat nevůli druhého. Jsou tedy koně inteligentnější než kočky? Určitě ne! Kočka je vlastně samotářským lovcem, její vztah k příslušníkům vlastního rodu se zakládá na odstupu, porušeném pouze v čase říje. Kůň je naopak stádový tvor, zachraňující se před nepřítelem útěkem. Pro kočku je životně důležité, aby si uměla udržet svůj revír - jen tak v něm může ulovit dostatek kořisti. Příslušníci jejího vlastního rodu jsou její konkurenti, proto si je drží od těla. Kůň zase k přežití potřebuje stádo, musí být tedy uzpůsoben k sociální inteligenci. Srovnávání mezi jednotlivými druhy je vlastně nemožné. Na mnohovrstevný pojem "inteligence" nelze použít žádné všeobecně platné měřítko.

Analogie jsou ale přípustné, proto je třeba se zeptat, jak je možné, že se pes a kočka dokáží o "svém člověku" naučit o tolik více než kůň. Kupříkladu pro psa, který už přináší vodítko, zatímco jeho pán ještě sedí za psacím stolem, neexistuje žádný srovnatelný případ s koněm. Tímto se dostáváme až k jádru sociální interakce ve vztahu zvířete s člověkem. Pes a kočka žijí spolu s námi. Jsou s námi celých 24 hodin a každý, kdo má takového opravdového čtyřnohého "člena rodiny" ví, při kolika činnostech se nám předoucí kočka otírá o nohy a pes se zájmem pozoruje. Inteligence těchto domácích zvířat je povzbuzovaná neustále novými informacemi o lidech, zatímco většina koní prostojí takřka celý den ve svém boxu a člověka zažije jen při více-méně stejných činnostech.

Pro ilustraci poslouží jednoduché počty: pes je (v nejlepším případě) skoro pořád v lidské společnosti. V optimálním případě stráví asi 75% svého života v přítomnosti lidí. Docela jiná je ale situace u koní: první kontakty s člověkem má jako sající hříbě. Podle toho, co se ve stáji děje, zažívá v tomto "dětském" věku 1-4 hodiny denně lidskou společnost, která se ho ale většinou netýká přímo, ale různých činností v jeho větší nebo menší blízkosti. Následující roky stráví ve stádě, kontakt s člověkem se redukuje na nejmenší míru. Činnost "dvojnožců" se v této době převážně nezaměřuje na individum, ale na celou skupinu. Později, jako jezdecký kůň, přijde do styku s člověkem v nejlepším případě dvě hodiny denně. Když řekneme, že kůň stráví s člověkem 10% ze svého života, bude to pravděpodobně velice blízko realitě.

Během této krátké doby se toho koně musí naučit velmi mnoho. Od podkovávání přes sedlání až po práci pod sedlem. Přitom je v průběhu výcviku koně velmi často přítomno to, co je pro výkon mozku nanejvýš škodlivé: stres.

Jak působí stres na zvířata, ukazuje pokus prof. J.C. Fadyho s paviány. Mladý pavián Fips se v řadě komplikovaných experimentů osvědčil jako velice inteligentní. Vynikal mimořádnými duševními výkony až do doby, kdy se jednoho dne stalo něco hrozného: do klece Fipsovi dali silného, ale nepříliš chytrého paviána Huga. Fips od něj dostal velký výprask a ošetřovatel ho musel zachraňovat. Profesor Fady je potom zavřel do sousedních klecí a opakoval testy, v kterých předtím Fips znamenitě obstál. Z toho už nebylo nic - Fips se nyní choval jako nápadně hloupý. Když mezi klecemi zatáhli závěs, byl Fips znovu jako předtím. Již jen pouhý pohled na silného Huga v něm vyvolal strach, blokující jeho mozkový výkon. Fips podlehl stresu a stres brzdí schopnost učit se a přemýšlet.

Stres způsobuje i takové poškození zdraví, které může vést k smrti. Prof. R. Bilz z Mainzu hodil vodní potkany do nádoby s vodou, ze které se nemohli sami vyšplhat. Asi po čtvrthodině vzrušeného zmítání se ve vodě byli mrtví: v důsledku stresu jim selhalo srdce. Když však profesor nechal po pěti minutách jednoho potkana vyšplhat se z vody po dřevěné tyčce, mohl ho potom opět hodit do vody bez toho, aby zemřel v důsledku stresu. Naopak - v naději, že se opět objeví záchranná tyčka, vydrželi potkani v nádobě plavat až 80 hodin.

Ptáte se, co má tento pokus společného s koňmi? Na první pohled skoro nic. Stres je však rovněž problémem v životě koní. Například při obsedání - sedlo i jezdec se nacházejí na místě, kam by se zakousl útočný dravý nepřítel. Velké kočkovité šelmy, jako např. severoamerická puma, hlavní nepřítel mustanga, číhá ve stromech a na výběžcích skal, aby své kořisti skočila na hřbet. Je to již velký krok kupředu při domestikaci koně, že se naučí jezdce nejen snášet, ale že se v nejlepším případě dokáže ze svého dvojnohého břemene i radovat.

Stresový faktor - nedostatek pohybu
Pravděpodobně největším stresovým faktorem je u našich koní nedostatek pohybu. Opět jeden charakteristický příklad pokusu s potkany. Prof. M. Weiss z univerzity v Rockfelleru zavřel potkany na čtyři dny do těsných klícek a dával jim dost často na konec ocasu slabé rány elektrickým proudem. Polovina zvířat to musela nečinně snášet, zatímco ostatní potkani mohli předníma nohama pohybovat špapacím kolem. Když potkani utrpěli šok, mohla polovina zvířat "prchat", ale jen předníma nohama na místě. I když pohybovali tlapkami jakkoli rychle, nemohli se vzdálit ani o milimetr od zdroje nebezpečí, které je štípalo na ocase. Navzdory tomu byl u těchto zvířat škodlivý účinek stresu podstatně menší než u těch, kteří při šoku nemohli "utéct" pryč.

Samovazba v příliš malém boxu při nedostatku pohybu je pro koně trvalým stresem, a stájové zlozvyky jako je tkalcování a krkání musíme považovat za "pokus o odstraňování stresu". Je to stejné, jako "utíkání" potkanů v jejich šlapacím kole. Při mírnějších podmínkách uvázání jsou i účinky mírnější. Kůň rezignuje. Otupí, jeví stále větší nezájem a dává svou "vnitřní výpověď". Je mu skoro všechno jedno, jeho potřeby se omezují na žraní a přání, aby mu dali všichni pokoj. Navenek působí jako "hodné zvíře", které nedělá žádné těžkosti, ale v podstatě je ve své inteligenci na minimum zredukovanou karikaturou. A tam, kde se inteligence omezí takovýmto způsobem, nemůže už ani učenlivost dosáhnout optimální míry. Logickým důsledkem toho všeho musí být: Dopřejme koním víc možností zábavy! Zrakové a sluchové kontakty s kamarády svého druhu, dostatečný pohyb a ne jen na ježdění omezený kontakt s lidmi. Proč si dopřejeme kávu pouze ve společnosti lidí? Piknik s koněm by byl rovněž možný! A proč chodíváme na procházky jen se psem? I kůň by se rád prošel na dlouhém vodítku. A k čemu je volný den? I když sami někdy nemáte čas a nechcete koně svěřit jinému jezdci, určitě se najde přítel, který koně alespoň povodí. A na balíku slámy v koutě boxu se dá docela dobře číst kniha...


o čem se koním zdá?....

23. prosince 2008 v 20:08 | miky
Úvodem...
Koně dokáží spát vestoje. Je to mezi laickou veřejností docela známá věc, kterou potvrdí i odborník. Kůň má speciálně uzpůsobené svalstvo, šlachy a vazy končetin a krku, které vytváří tzv. mechanizmus neúnavného stání. Pokud kůň spí vestoje, zatěžuje obě hrudní končetiny, zatím co pánevní končetiny v zatěžování střídá. Odpočívající pánevní končetinu má odlehčenou a opírá se o zem jen předním okrajem kopyta. Je to jakýsi "pohov". Krk má ve vodorovné poloze, oči jsou přivřené. Tato poloha vyžaduje minimální svalovou námahu. Mohlo by se tedy zdát, že ležení není pro koně nevyhnutelné. Opak je však pravdou.

Spánek je pro všechny organizmy mimořádně důležitý, stejně jako například potrava. Je základním požadavkem na existenci živých organizmů, který nás chrání před přetížením a vyčerpáním. Člověk i zvíře vydrží bez potravy déle než bez spánku.

REM spánek:
Spánek savců je složitý stav. Má několik fází. Pro nás nejzajímavější je fáze REM (z anglického "Rapid Eye Movement" - rychlý pohyb očí). V průběhu REM spánku jsou na elektroencefalogramu vlny jako při bdění, přes víčka je pozorovatelný rychlý pohyb očí, ale všechny ostatní pohybové (motorické) funkce jsou ochablé. Tento stav, kdy je mozek aktivní, ale tělo ne, je čas snů.

Starší název pro REM spánek je "paradoxní spánek". V jeho průběhu největší aktivitu vykazuje mozková kůra, tedy ta část mozku, která řídí volní pohyby ve stavu bdění. Proč se tedy nehýbeme, když se nám zdá se o tom, že se pohybujeme?

V mozkovém kmenu spojujícím mozek s míchou se pravděpodobně nachází oblast, která aktivně blokuje pohybové signály vznikající v mozku. Rušení spojení mezi mozkem a výkonnými orgány, v tomto případě příčně pruhovaným svalstvem, způsobuje tělesnou nehybnost. To se netýká okohybných svalů, do kterých nervy přichází přímo z mozku - mimo mozkový kmen. Proto se oční bulvy pohybují i v průběhu REM spánku.

Lidé trpící narkolepsií mívají záchvaty REM spánku, do kterého mohou upadnout kdykoliv přes den i uprostřed činnosti. Záchvaty se nedají předvídat. Narkoleptik se prostě zhroutí v důsledku náhlého uvolnění svalstva těla.

U koní, stejně jako u ostatních savců, je REM spánek přítomný. Ale, a to je podstatné, jenom v poloze, kdy kůň leží. Mechanizmus neúnavného stání během REM spánku není funkční. Kůň, který má možnost odpočívat jen vestoje, trpí nedostatkem REM spánku. Důsledkem toho mohou být poruchy chování, snížení schopnosti soustředit se a učit se. Když má kůň následně možnost si lehnout, jeho spánek z větší části probíhá ve fázi REM. Když však nedostatek REM spánku trvá dlouho, může kůň upadnout do narkoleptického stavu.

U lidí se nedostetek REM spánku projevuje sníženou pozorností, podrážděnosí, úzkostí nebo i halucinacemi.

Pocit bezpečí:
Koně si lehnou, jen když se cítí v bezpečí. Jejich hlavní obranou ve stavu ohrožení je okamžitý útěk. I to krátké zdržení se při vstávání může stát osudným. Při volném způsobu života při odpočinku někteří členové stáda leží, zatím co starší a dominantnější jedinci zůstávají stát na stáži. Domácí koně si lehnou ve známé stáji a výběhu. Předtím ustájení koně vypuštění na pastvinu si zvykají na otevřený prostor několik týdnů. Na novou stáj si koně zvykají různě dlouhý čas. Závisí to na prostředí ve stáji - klidu, přítomnosti jiných koní, čistoty podestýlky - a na nervové soustavě koně. Když je vše v pořádku, obvykle si kůň v noci lehne již do tří dnů, maximálně do týdně. Je však neobvyklé, že si kůň lehne hned první noc.

Nejčastěji narušujeme spánkový cyklus závodním koním. Ustájení v místě závodů má být co nejméně odlišné od domácího. Kůň zvyklý být v boxu prožije stres, když ho uvážeme. Podlaha pod koněm má být suchá, čistá a rovná s dostatečným, raději větším množstvím podestýlky. Koně z jedné stáje mají stát vedle sebe. Převoz koní v noci před závody je obere o možnost lehnout si a spát REM spánkem. Když je poskytované ustájení vyhovující, je potřeba cestovat den před závody a koně ustájit. V opačném případě je lepší jet na závody v den závodů brzy ráno a nechat koně odpočívat doma. Jezdci, trenéři i pořadatelé závodů by si měli uvědomit, že když má kůň podat očekávaný výkon, musí se mu dopřát klidný, zdravý spánek den před závody. Nervozita, nesoustředění a horší výkony jsou v mnohém důsledkem absence REM spánku.

Jak dlouho potřebuje kůň spát?
Koně, pro které by znamenalo zastižení ve spánku ohrožení, mají lehký a přerušovaný spánek. Celková délka spánku u koní je 5 - 6 hodin denně. Závisí to na délce světelného dne, věku a povahy koně, jeho pracovním využití, režimu dne ve stáji, způsobu krmení a ošetřování. Z toho 2 hodiny by měl kůň trávit v leže v REM spánku přerušovaně na 4 - 5 krát. Vyšší obsah bílkovin v krmivu přáznivě ovlivňuje délku spánku. Poníci a osli tráví v leže víc než 5 hodin denně. Drezurní koně po výcvikové hodině, kdy se učili nové cviky, si obvykle lehají a spí. To se dokázalo i u lidí.

Potřeba spánku je nepřímo úměrná věku. Hříbata prospí většinu dne pod dozorem starostlivé matky. Ta zase čím mladší hříbě má, tím méně spí sama. Nejmenší potřebu spánku mají dospělí koně okolo 10 let. V přírodních podmínkách je vedoucí hřebec stáda ten, který si nemůže dovolit odpočívat dlouho, protože by se mohlo stát, že až se probudí, zjistí, že mu jeho klisny odvedl zdatnější, méně ospalý sok.

U domácích koní pouštěných do výběhu zase můžeme pozorovat, že starší jedinci si lehají ojediněle. Obvykle bdí nad svými mladšími druhy vestoje a líhají si až ve stáji. Takto se chovají i koně staří - 20 i více letí, u kterých potřeba spánku stoupá, ale více než svým potřebám se podřizují jakési sociální zodpovědnosti a drží stráž.

O čem se zdá koním?
Těžko říci. Koně nám nedokáží říci, zda a co se jim zdálo. Každopádně, u koní existuje REM spánek, fáze, ve které lidé sní. Během REM spánku můžeme kromě pohybu očí, zrychleného tepu a dechu pozorovat i náznakové pohyby končetin, těla a dokonce i hlasové projevy.

Například na boku ležící a spící parkurový kůň může pohybovat končetinami jako ve cvalu a při překonávání překážek. A co ještě plemenný hřebec! Při pohledu na něj a podle zvuků, které vydává, je nám úplně jasné, že to, co se mu zdá, se jednoznačně týká klisen.

Tak jako jiní savci, i koně potřebují REM spánek a aby ho měli, musí mít příležitost lehnout si. Proto poskytněte svým koním útulnou a pohodlnou stáj a popřejte jim "dobrou noc a pěkné sny".

krmení poníků

23. prosince 2008 v 20:06 | miky
Léto:
Stejně jako pro "velké koně" i pro poníky je nejpřirozenějším způsobem krmení pastva. Pastvina nebo výběh určený k pastvě musí být dostatečně velký, aby tráva stačila dorůstat. Poníci raději spásají kratší trávu, která je chutnější a měkčí než stará, dlouhá, je užitečné pastvinu rozdělit na několik dílů. Samozřejmostí pastviny je důkladné oplocení s výškou horního břevna takovou, aby poníka nelákala k přeskočení. Spodní břevno musí být v takové výšce, aby poník nemohl podlézat. Břevna se ke kůlům přitloukají vždy zevnitř, aby se poník natahující se za lepší trávou přes ohradu, břevna nevytrhnul tlakem.

Velikost výběhu závisí na velikosti poníka i na kvalitě porostu. Maličkému shetlandovi může dostačovat 0,2 ha, velkému poníkovi 2x větší plocha. Pokud máme větší plochu, je dobré využít část k usušení na seno. Jinak části určené k přímému spásání pravidelně střídáme, spasenou část dosekáváme a rozhrabujeme trus.

Důležité je zajistit poníkovi na pastvině vhodné napajedlo, například u branky zavěšený kbelík, který je samozřejmě nutné pravidelně doplňovat. Část pastvy by měla být řešena tak, aby se měl poník kam schovat před sluníčkem. Např. strom, větší keř, nebo k tomuto účelu zbudovaný přístřešek. Nemáme-li ani jedno, je lepší poníka přes největší tepla v poledne zavřít do stáje.

Poníka pouštíme na pastvu ráno a do stáje odvádíme večer. Pokud necháme poníka venku 6-8 hodin, určitě se dostatečně nasytí, i když podle své přirozenosti střídá pastvu s jinými činnostmi. Samozřejmě je možné ponechávat poníka na pastvě celý den i noc, určitě mu to vadit nebude.

Může se stát, že disponujeme pouze malými plochami, nebo plochami, které se z různého důvodu nehodí k oplocení. V takovém případě můžeme volit pasení poníka na vodítku pod naším dohledem. Nebo můžeme poníka naučit, aby se pásl přivázaný ke kolíku. Tento systém je výhodný v tom, že poník spásá rovnoměrně bez nedopasených míst. Nevýhodou se může stát, že se např. poník lekne, vytrhne se a uteče. Proto raději volme místo, kde můžeme poníka několikrát za den zkontrolovat a také místo, odkud by poník při případném útěku a návratu domů nemusel přebíhat silnici. Úvazek musí být co nejpevnější a dlouhý dle potřeby. Je dobré se přesvědčit, kam až úvazek dosahuje, aby se poník např. nezamotal do křoví, nebo nespásal pole. Na konec úvazku je dobré pořídit řetízek, který leží na zemi a zabrání tak poníkovi zamotat se nohama do úvazku.

K zelenému krmení (pastvě) postačí poníkovi dostatečné množství kvalitní vody a případně krmná sláma, kterou mu necháme k dispozici přes noc ve stáji. Pokud je pastva dostatečná, poník prospívá, i když pravidelně pracuje. Ovšem kdyby poník pracoval více než 4 hodiny denně, pak by už samotná pastva nedostačovala a musel by dostávat i v létě jadrné krmivo, a to už jen z toho důvodu, že by neměl dostatek času se řádně napást.

Zelené krmení můžeme poníkovi dávat i ve stáji v množství cca 5 - 10 kg pro malého poníka a 10 - 20 kg pro velkého poníka na den. Obvykle posečený porost poník nepřebírá a sežere i plevel, kterého by si na pastvě ani nevšimnul.

Zima:
V zimě krmíme asi 3 - 5 kg sena, zase v závislosti na velikosti poníka a kvalitě sena. Seno můžeme míchat s krmnou slámou z obilovin a luskovin. Vitamíny doplníme zkrmováním jablk, mrkve nebo řepy. Můžeme krmit syrové i vařené brambory, jádro nahradit krajícem chleba nebo jiným tvrdým pečivem. Z obilí používáme nejčastěji oves, ale můžeme ho nahradit např. ječmenem, pšenicí a kukuřicí. Vhodný je také šrot ze všech těchto zrnin. Dávky: 0,1 - 0,5 kg.

Vhodné je podávat vlažný nápoj z vařených brambor, šrotu a vody. Výhoda spočívá v tom, že poník jádro nerozhází a dobře využije. Můžeme do nápoje přidat různé vitamíny, sůl, případně i léčiva k odčervení apod. Březím klisnám a klisnám po porodu přidáváme do nápoje lněné semínko.

Jablka, mrkev a řepu raději nakrájíme na malá sousta. Vše musí být samozřejmě nezávadné - bez plísní a hnilob. Využít lze i netradiční krmiva jako jsou plevy, různou zeleninu, ovoce, větvičky stromů, některé zbytky z kuchyně, podle toho, co zrovna máme k dispozici. Zde ovšem platí zásada, že takováto nevyzkoušená krmiva podáváme pouze v malém množství. Velký pozor dáváme při zkrmování koštálové zeleniny, hrachoviny apod. Za dietní krmivo považujeme mrkev a seno - u nich nehrozí žádné nebezpečí při překdočení vhodné dávky, maximálně nám poník ztloustne.

Užitečné je sledovat projevy poníka, např. když olizuje zeminu nebo žlab, pravděpodobně mu chybí minerály nebo sůl.

Velikost krmné dávky:
Velikost krmné dávky samozřejmě závisí na velikosti poníka, ale také na jeho věku. Větší nároky budou mít rostoucí hříbata, březí klisny a klisny s hříbaty. Pokud poník intenzivně pracuje, také bude mít větší nároky na krmivo. Sami poznáme, v jaké je poník kondici, hubenému poníkovi přidáme více jádra, naopak tlustému poníkovi ubereme jádro a přidáme seno a také pohyb. Je nutné udržovat rozumnou rovnováhu mezi přijímaným krmivem a vykonanou prací. Ať máme sebelépe vychovaného poníka, při nečinnosti a vydatném krmivu bude živější, hůře jezditelný a ovladatelný. Takový poník pak nebude dobrým partnerem pro děti, které se učí jezdit, bude se těžko zapřahat, vyvádět ze stáje, stavět na zadní, poklusávat. Zde pomůže upravit krmné dávky, lonžovat, pouštět do výběhu.

výživa koní

23. prosince 2008 v 20:06 | miky
  • Výživa a krmení koní


kone shooty 0.9

23. prosince 2008 v 20:06 | miky |  Koně=shooty